|
|
Bydlí jinde
|
|
 |
 |
Beníčka jsme koupili v roce 2002 z Brna od jedné slečny. Je to skvělý kůň a výborný učitel. Je přiježděn v anglickém i westernovém stylu. Beník miluje děti a pozná, když veze nějaké na zádech. Také pozná když někdo neumí dobře jezdit a pak ho začne školit. Dotyčný jezdec z toho usuzuje že neposlouchá, ale v momentě kdy je dána správná pobídka, koník zareaguje a je vyhráno. Beníček byl u nás 3,5 roku a loučili jsme se s ním velmi těžko. Po narození Elinky již nebylo tolik času na práci kolem koní a na ježdění už vůbec ne, takže jsme mu vybrali novou rodinu v jihozápadních Čechách. Nyní držím palce paní, která pravděpodobně odkoupí "druhou polovinu", aby všechno klaplo a Beníček jí dělal jenom radost. A všem lidem, kteří si koně kupují jen jako živé kolo na ježdění doporučuji, aby si nejdříve pročetli odbornou literaturu a trochu se vzdělali, aby pak následkem jejich chování nebyl ohrožen život tvora, který je na nich závislý. Pokažené kolo jde totiž vyhodit, ale pokaženého koně napravujete jen velmi ztěžka, většinou je prodán a navíc mu bývá dávano za vinu to, co pokazil někdo úplně jiný. Svou hloupostí a omezeností si dotyčný člověk vůbec neuvědomuje, že je na vině jen on sám. Navíc toto je cesta ke koňskému handlíři a od koňského handlíře na jatka, zvláště pokud se dostane do stejně nezkušených rukou. Co se týče přístupu ke koni a pochopení vztahu člověk-kůň, doporučuji pročíst literaturu od MVDr. Norberta Záliše, Montyho Robertse apod. Pokud si chcete prohlédnout další fotografie, podívejte se do společné fotogalerie. 
Zde je foto Beníka s novou hodnou paničkou, která se o něj dobře stará a má plno práce s napravováním. |
 |
 |
Popelku jsme koupili od jednoho pána z Prahy. Měla být svou velikostí pro Elinku a pást se společně s ostatními koňmi v ohradě. Překazila nám ale naše plány, protože neznala elektrický ohradník, který nejdřív v pohodě podlezla a později i v klidu proskočila, načež dostala ránu, to ji vyděsilo a následovala vyčerpávající honička po hlavní silnici. Asi za 14 dní jsme jí chtěli udělat radost a proto jsme ji odvezli na letní pastvinu, kde byl pletivový plot a nechali ji tam pár hodin, aby se v klidu popásala, že ji navečer vyzvedneme a odvezeme domů. Smrákalo se brzy, takže jsme dorazili až po setmění a s hrůzou jsme zjistili, že v ohradě není. Původně jsme si mysleli, že ji někdo ukradl, ale potom jsme si všimli vykousané a vytrhané díry dole v plotě v rohu, kterou se protáhla a utekla. Několik hodin jsme ji stopovali, ale pak se nám stopy ztratily v lese. V hledání jsme pokračovali druhý den ráno a když už jsme se vraceli domů přes vedlejší vesnici, zahlédli jsme ji, jak se pase v jedné zahradě. Místní klučina nám řekl, že ji chytili už večer, když jim vběhla pod lesem do cesty. V té době byla březí a zřejmě vyčerpáním potratila, jak nám vzkázal klučinův dědeček (veterinář). Tímto skončily naše pokusy s pasením Popelky a od té doby již byla pouze na dvorku v malém výběhu a bez pastvy. Nakonec jsme se domluvili s velmi hodnými lidmi, kteří měli velké pastviny i ovečky a Popelku si odvezli v dodávce. Pořád je plno práce, tak není čas na to, zajet se za ní podívat (a to je jen asi 40 km od nás), ale pevně věřím že v létě si za ní uděláme výlet.
Zde je foto Popelky těsně před odjezdem k novým majitelům (na fotce s novou hodnou paničkou). Pokud si chcete prohlédnout další fotografie, podívejte se do společné fotogalerie. |
Zpočátku bylo vše v naprostém pořádku, ale jelikož Beníka vlastnily napůl 2 rodiny, začaly problémy kterých jsem se obávala. Každý má totiž jiný přístup ke koni, jeden ho rozmazluje a kazí, nejen chováním, ale i pamlsky (s vírou v to, že na něj za to bude kůň hodný a bude dělat co si pomyslí), ale i ježděním (proč se vzdělávat v knihách, když přece stačí sednout a jet), no a ten druhý má potom spoustu práce s napravováním. Většinou se ale napravování míjí účinkem, pokud kazení nepřestává a pak je to začarovaný kruh. Výsledkem je zkažený kůň, naštěstí jen dočasně, který byl kdysi spolehlivým koníkem v boxu i na vyjížďce. Pár měsíců na to stačí. 
Toto se opakovalo 2x, podruhé ještě navíc vyskočila na kapotu projíždějícího automobilu (asi nějaký kamzík v předcích), takže po těchto zkušenostech jsme ji museli nechat zavřenou na dvoře v minivýběhu. 
Zkoušeli jsme jestli jí to bude stačit, ale bylo na ní vidět, že není spokojená a že jí chybí velké pastviny, na kterých byla zvyklá běhat. Začala být nervózní a my jsme se rozhodli, že ji prodáme někomu, kdo jí poskytne vhodné životní prostředí a bude na ní hodný.