Narozen 2002
- poloperský kocourek, mazlivý, strašně hodný a milý a ještě k tomu krásný, i když teď když prohání kočky vypadá dost zchátrale, už aby bylo po námluvách. Jsem zvědavá na koťátka, jestli budou pěkná po taťkovi, Miki již obšťastnil obě naše slečny a podle toho jak dlouho se toulal, tak i polovinu koček z vesnice. No co, alespoň trochu vylepší krev.

Je to poslední potomek z rodu naší poloperské kočičky. Ostatní koťátka jsme buď rozdali, nebo o ně přišli na silnici.

Tak bohužel Miki se již delší dobu neukázal doma, takže jsme o něj asi přišli, škoda že se nedožil letošního stěhování (2008).

Více fotografií najdete ve společné fotogalerii.

Narozen 2003
pouliční směs, ale babička byla siamka. Vašíček má nádhernou kresbu a je to velký pohodář, který v životě nezasyčel, ani se neprojevil agresivně vůči jiným kočkám. Je to úžasně milý kocourek, v roce 2005 ho srazilo ho auto a měl zlomenou pánev, ale dal se dohromady a už zase prohání kočky. Letos (2007) přišel při námluvách málem o ucho.

Je to zlatíčko, strašný mazel a jelikož měl v době po úrazu privilegia, cítí se být pánem naší domácnosti. Protože ví, že když venku prší nesmí domů, dokáže se při večerním větrání vplížit nenápadně oknem a čekat někde pod postelí i několik hodin než usneme. Většinou mně pak brobudí divné zvuky z dětské postýlky, to se vždycky vyděsím co se stalo Elince, no a potom zjistím, že tam chrápe Vašek. Nikdy bych nevěřila, že i kočka umí chrápat. Naposledy jsem to zažila u fenečky mých rodičů (ta se to naučila od mého taťky a nezadala si s ním ani v hlasitosti), ale pravda, že často slyším chrápat i naše koníky, takže proč by nemohl chrápat kocour. Zvlášť když je mu fajn.

Tak Vašíček moje láska už nežije. Dnes 4.2.2008 jsem ho našla mrtvého. Bylo to vyjímečné zvíře a i když jsem mu občas nadávala, že prokousal krabicová mléka, aby si usrknul z louže z podlahy, nebo ušpinil kočárek pro Jiříčka, do kterého si přišel lehnout, měla jsem ho strašně ráda a bude mi moc chybět

Více fotografií najdete ve společné fotogalerii.