Narozen 06.03.2000. Samík nás zaujal na první pohled, byl komunikativní, zvědavý, poslušný a líbivý. Původně jsme si chtěli koupit jen jeho, ale potom jsme ho vzali i s jeho vrstevníkem Symbolkem. Jeho babička je chovná starokladrubská bělka a na Samovi to zanechalo stopy. Jinak od malička má sklony k cirkusovým kouskům, dokáže se ohnout jako luk a šprajcnout se ve stájových dveřích kdy
ž je uvázaný před stájí (během úklidu stáje), dokáže přesně kopytem nahmátnout ležící koště na zemi, lépe řečeno jeho násadu a cíleným přenesením váhy násadu zlomit na dvě půlky. Pokud tu rozlomenou násadu nesebereme, totéž udělá se zbylými dvěma půlkami.
Když ho v létě sprchujeme hadicí, dokáže podseknout zadek jako pes při čůrání (což vždy vyvolá salvy smíchu) a pokud necháme poblíž něj zaparkované kolečko na hnůj, zvedne jednu nohu a různě ho ošmátrává, většinou pak do něj položí nohu a převrátí ho (platí to pro prázdné i plné kolečko).
Při čištění nás různě tahá za bundu a sundavá čepice a hraje si ve stáji s míčem. Pod sedlem je chodivý a je to takový parkurový typ dámského koníka. Při klusu nezapře to, že má otce klusáka, ale když mu člověk nepovolí natáhnout krok, jezdí se na něm senzačně. Při lonžování ve volnosti v pohodě reaguje na slovní povely (sklízíme ovoce z výcviku na ruce před obsednutím), takže krok, klus a stůj je v pohodě, při povelu hop už ho provokatér Symbík většinou navádí, aby s ním začal lítat po výběhu.
To ostatně miluje ze všeho nejvíc, takže se štajgrem v ruce je proháníme po výběhu a Sam lítá s vysoko zdviženým ocasem a ve chvílích největší radosti udělá pár skoků snožmo a to už se mlátíme smíchy. Fotky z běhání jsou ve fotogalerii. Když budete mít v ruce trs trávy, tak s vámi bude běhat podél ohradníku třeba čtvrt hodiny.
Obsedání proběhlo naprosto v pohodě, protože povely znal z dřívějšího výcviku na ruce a nasedat jsme zkoušeli pomalinku již rok předem, aspoň na pár chvilek, aby si zvykal. Co se týče hierarchie, tak je Sam na druhém místě. Kastrovali jsme ho ve čtyřech letech, vše proběhlo bez problémů. Není moc průbojný, ale o to poslušnější je pod sedlem.
V hubě je citlivý, naštěstí ho ještě neměl kdo zkazit, cizí lidi zásadně nevozíme. Pouze když jsme přemýšleli o Samově pronájmu, zkoušela si ho jedna slečna, ale jelikož ho nasedlala mokrého, sedřela ho pod podbřišníkem do masa (léčení trvalo měsíc) a ona ztratila mezitím zájem. Hlavně také asi proto, že jsme měli tísíce podmínek (bodejť by né když je Samík jako naše dítě), ale jsem ráda, že z toho nakonec sešlo, protože bychom se připravili o báječného koně a Sybolek by přišel o rodného druha.
Vychováváme je se Symbolkem od hříbátek. Naši koníci pro nás nejsou jen kusem masa jako pro lidi, kteří se koňmi živí (nemyslím jídlo, ale obchodování nebo sport) a bereme je jako členy naší rodiny. 
Co se týče chorob, tak Samík nikdy žádné neměl a já doufám, že to ještě nějaký ten rok vydrží. Při naší frekvenci ježdění určitě.
