Symbol

barva: smíšený bělouš

rodiče: Sally (bělka) a Šošon (hnědobílý strakoš)

alias Symbolek, Symbík

Narozen 21.03.2000. Jeho maminka Sally je Samova pravá sestra. Velmi si spolu rozumíme, k ostatním členům rodiny není tak důvěřivý. Vyrůstá u nás od listopadu 2000, tj. od hříbátka. Kupovali jsme si tehdy od chovatelky jen Samíka, ale protože vyrůstali spolu a on tam tak smutně koukal do zdi, bylo nám ho líto že bychom je oddělili a řekli jsme si, že si je vezmeme společně. Že stejně není dobré, když hříbě vyrůstá samo. Od malička byl spíš zádumčivý, ale podařilo se mi ho po mnoha a mnoha hodinách úzkého kontaktu přesvědčit, že ho mám ráda a že se mně nemusí bát. Hodně jsme se mu v dospívání věnovali, chodili na vodítku na procházky a zvykali na psy, lidi, auta, silniční provoz atd., takže při obsedání nebyl absolutně žádný problém. Nedovedu si představit, jak by povahově vypadal, kdyby vyrůstal někde na hříbárně, kde by dostal jen nažrat a 3 roky by se toulal po pastvinách.

Fakt je, že dnes už se tomu směji, když se schválně plašil a cestou do ohrady jsme si připadali jako v kovbojce když nás vláčel po břiše 20 metrů na vodítku nebo skákal jak srna a my dělali krok na zemi a dva ve vzduchu. Tehdy to odnesl jen zlomený malíček a od té doby jsem věděla, že se vodítko nemá omotávat kolem ruky. Další dobrá věc byl štajgr, to by člověk nevěřil, jak mnoho může udělat taková malá věcička. No přesto, že jsme před koupí koní přečetli asi 5 knih a vyptávali se koňáků na kde co, realita byla drsná. Ono taky vzít si pro začátek na výchovu 2 hřebečky bylo šílené, ale neustálým študováním knih a časopisů o koních, návštěvami koňských akcí a určitou dobou i jízdárny (příšerná zkušenost) jsme se do toho dostali a možná je to i dobře že jsme samouci co se týče výchovy, protože nejsme ovlivněni zažitými zvyky rádoby koňáků, při jejichž radách mi vstávají vlasy na hlavě. Dost mně překvapil i názor mladíka, (několik let údajně jezdí v jezdeckém klubu) který u nás zvonil v 6,00 ráno (a vzbudil mi mimino), s otázkou, jestli víme že venku prší, že máme koně v ohradě. Je to hrozné, když člověk, který se tak dlouho motá kolem koní neví, že déšť koně opravdu nezabije a že ho koně dokonce vyhledávají. Navíc naši koně jsou dostatečně otužilí a zvyklí již od hříbat pobývat venku za jakéhokoliv počasí a pouze při extrémních zimách, větrech apod. jdou domů do stájí. Určitě jim to prospívá a cítí se mnohem lépe, než kdyby byli zavření celý den ve stáji a ven chodili jen na vyjížďky (na ty teď moc času není).

Zvali jsme onoho mladíka na kávu a nabízeli prostudování odborných knih a časopisů na téma chov koní přirozeným způsobem, ale už se neukázal.

Dokonce jsme museli mít i potvrzení od veterináře že jsou koně zdraví, protože místní důchodci inspirovaní televizí Nova a reportážemi o týraných koních, sepsali petici, protože měli pocit, že když jsou koně přes noc venku, tak že jsou týraní. Asi mají špatný program v místním klubu důchodců, když mají čas na blbosti. Podle mého názoru je týraný kůň ten, který stojí ve stáji na prostoru 3x3m, nebo navíc ve vazném ustájení, kde se nemůže ani hnout a to je pro zvíře, které miluje volný pohyb určitě hrozné. Naši koně dostávají večer jádro, a ráno i večer seno a vodu. Od léta 2009 jsme přestěhovaní a koníci mají jak pastvinu, tak přístřešek s nastlanou slámou, kam se mohou v případě nepříznivého počasí schovat. V zimě s oblibou leží přes poledne na sněhu a se zavřenýma očima se "opalují" na sluníčku. Rýmu mívali pouze v dobách, kdy jsme je při prvním dešti brali domů aby nezmokli a jelikož nebyli otužilí, hned prochladli, to už je ale dávno, to byli oba se Samem ještě hříbátka.

Co se týče úrazů, Symbolek si to doslova vyžral. V jednom roce mu při běhání v ohradě šlápnul Sam na nohu a rozseknul mu kopytem korunku, takže měl asi 8 sm širokou ránu. Byli jsme u toho a sami jsme se divili jak je to možné. Bohužel to bylo v místě, které nešlo zašít a byla odštípnutá i část kopyta v místě kde vyrůstá rohovina, takže dodnes je to znát a na kopytě má Symbol rýhu. Pořád si strhával obvazy, takže jsme byli rádi, že se do rány nedostala infekce. Ve třech letech jsme ho kastrovali, protože jako rozený vůdce stáda začínal mít manýry, které by mohly ohrozit děti. Kastrace proběhla v pořádku. Při kastraci jsme zjistili že byl "Kryptorchid" viz. Kryptorchid

Aby toho jeho trápení nebylo málo, tak v létě 2005 mu na letní pastvině muchyňky v uchu vyďobaly místečko ze kterého sály krev a jemu na tom kousku začalo růst živé maso. To samé na jednom místečku na břiše. Na obrázku boule na břiše je vidět, jak zabírá i léčba leptadlem na bradavice, ale do ucha mám strach, aby s sebou neškubnul a necáklo mu to do oka.

Protože se boule v uchu pořád zvětšovala, museli jsme to řešit operací, boule se totiž přilepila k protilehlé straně boltce a ucho začalo mokvat. Od té doby už má Symbík za sebou operace dvě, pokaždé mu lékař odstranil bouli živého masa a oškrábal a vyříznul i to co bylo v pořádku okolo, takže za 14 dní mu začalo růst to samé ale vždy na větší ploše, navíc během operace se mu tam zanesla infekce (ani se nedivím, nebudu to rozvádět), takže ucho začalo hnisat, a kromě vyhozených peněz za 2 operace jsme tam kde jsme byli. Navíc ochranný obvaz mu vydržel asi 5 minut, pak vstal, oklepal se, obvaz byl dole a začala cákat krev, veterinář už byl za horama a my zůstali s krvácejícím koněm, který na sebe nechtěl nechat šáhnout sami. Radši nebudu popisovat jak se kůň během operace budil a házel s námi po stáji (vet odešel ven, radši nepomáhal, co kdyby se mu něco stalo, z koně stříkala krev a byl hrůzou bez sebe, protože už měl říznuto do ucha, nohy neměl svázané takže se napůl stavěl na nohy a padal - při vzpomínce na tu naši bezmocnost mně polévá studený pot) jak vet celou dobu nezúčastněně telefonoval z mobilu i během operace a měl času na šití dost i když se kůň již probouzel atd. atd. No myslím, že to platí nejen u lidí, že čím vyšší funkce, tím horší doktor. Změnili jsme proto taktiku a začali s domácí léčbou, která dle mého názoru zabírá. Jde o to (na doporučení veterináře) sloupat z živého masa strupy z předchozí léčby a přiložit na to navlhčenou gázu (ne studenou vodou), na které je nasypán buď cukr krupice (rychlejší reakce), nebo cukr krystal (pomalejší reakce) a na cukru granulky hypermanganu a čekat až proběhne reakce. Stručně řečeno jsou to tedy 2-3 čtverce navlhčené gázy, na tom cukr a na cukru hypermangan.

Reakce je velmi bouřlivá, vypadá to trochu jako žíravina z vetřelce, ale připeče se to na ránu a zastaví to růst živého masa. Pálí to a kouří se z toho jako kdyby jste to pálili rozžhaveným železem. Je ale nutné to opakovat a koníček musí být na fajfce, protože normálně by si to nikdy nenechal líbit. Opakovat je to třeba alespoň obden, dokud se to nezastaví. Problém je, že po pár dnech už koník ví co ho čeká a točí se k vám zadkem když k němu jdete. Potom je dobré dát pauzu a získat zpět jeho důvěru a potom pokračovat v léčbě. My chudáka trápíme vč. dvou operací už 5 měsíců (operace říjen 2005, před Silvestrem 2005 a teď je březen s tím, že sami ho léčíme zhruba 2 měsíce), takže se divím, že se s námi ještě baví. Naštěstí úplatky v podobě chleba ještě fungují. Léčili jsme ucho Akriflafinem (žlutý prášek), ale zabírá to jen částečně, takže jsme přešli opět na hypermangan s cukrem a vypadá to nadějně. Doufám, že se nám ho podaří doléčit a stihneme to dřív než zase začnou létat mušky a zanesou do ucha ještě nějakou infekci. Repelent zabírá, ale jen na 6 hodin a pak ty sviňuchy mrňavý začnou zase řádit. No uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.

Ale neděste se, Symbík to snáší hrdinně a asi si ani neuvědomuje, že má nějaké problémy.

Tak během zimy se ouško dalo úplně do pořádku, nevím, jestli to mušky nakonec nějak vyčistily, ale v každém případě se vše zacelilo a od roku 2006 až doteď (zima 2009) je to úplně v pořádku a už to ani není vidět. Pokud si chcete prohlédnout další fotografie, podívejte se do společné fotogalerie.

Dole na fotkách je v březnu 2006 (první) a v září 2009 (spodní dvě).