Třída: Ptáci (Aves)
Řád: Hrabaví (Galliformes)
Čeleď: Bažantovití (Phasianidae)
Druh: Páv korunkatý (Pavo cristatus)
Výskyt: Asie
Hmotnost: samce 4-6 kg, samice 2,5 - 4kg
Počet vajec: 3 - 8 vajec
Hnízdění: 28 - 30 dní

Páv korunkatý (Pavo cristatus),

„Páv má peří andělské, hlas ďábelský a krok zákeřníka.“

Tento nádherný pták, také nazývaný páv modrý, patří spolu s pávem zeleným do čeledi bažantovitých. Jeho původní domovinou je Indie a Srí Lanka, kde se pávi nejčastěji zdržují v listnatých lesích, křovinách, ale i v travnatých porostech. U nás bývají pávi často volně chováni především v zámeckých parcích a zoologických zahradách. V posledních letech je můžeme vidět i v soukromých chovech, protože se jedná o velmi nenáročného a přitom nádherně vybarveného ptáka, kterého je možné chovat volně. Podmínkou k chovu je ovšem dostatečně velký prostor a tolerantní a nebo pro jistotu žádní sousedé :))) ........Pávi jsou ve světě chováni již tisíce let nejen pro okrasu parků, ale v minulosti také pro maso. Paví jazýčky a mozečky byly pro panovníky vybranou lahůdkou, na stolech se velmi často objevovala také paví pečeně zdobená vlečkou z okrasných per. Na svatbě Viléma z Rožmberka bylo dne 26. 1. 1578 mezi jinými upraveno pro svatební tabuli i 350 pávů.

Samec páva korunkatého má hlavu, krk a břicho modře zbarvené s purpurovým leskem, směrem k ocasu je břicho černé. Kolem očí má bílé linky, spodní část hlavičky pod zobákem a částečně na krku je purpurově zelená. Na hlavě má vysokou korunku zelenomodrých per. Na zádech je peří zelenohnědé a jeho odstín určuje budoucí barvu per na vlečce. Pera ocasní vlečky totiž postupně dorůstají právě z těchto zelenohnědých zádových per. Tato nadocasní pera mohou měřit až 160 cm, celkově potom páv může měřit až kolem 230 cm a na vlečce má kolem 200 ok, v závislosti na věku samce. Barva nadocasních per je zelená až zelenohnědá a na jejich konci je duhově barevné oko. Tato pera v červenci každoročně vypadávají a během zimy dorůstají nová. Samci potom vypadají dost neupraveně a jsou si toho vědomi, takže se moc nevystavují na odiv. Korunky narůstají pávatům již po měsíci, ale krásná nadocasní pera s oky narůstají pavím samcům až třetím rokem. Ocasní pera mají nevýraznou šedou až hnědočedou barvu. Křídla jsou ve spodní části rezavohnědá, nad nimi jsou černá s namodralým leskem a svrchní část křídel je černobíle proužkovaná.

Samice páva má hnědošedou barvu, zelený krk s purpurovým leskem a vysokou korunku zakončenou zelenými pírky. Spodní část pod zobákem až ke krku má béžovou a stejně jako samec má bílé linky kolem očí. Břicho má světle béžové do hněda s hnědým žíháním. Je menší než samec, ale chová se k ostatním zvířatům dominantněji než on. V případě ohrožení, nebo obrany kuřat dokáže roztáhnout ocasní pera do vějíře a dokáže se pustit do křížku i se psem, pokud se cítí ohrožená. Existuje několik mutací páva, nejčastější je bílý páv a nebo strakatě bílomodrý. Mám velké štěstí, že se mi podařilo sehnat pávici s mutací pro bílou barvu (má bílá pera zespod na křídle) a díky ní se vylíhla kuřátka s několika bílými pery na křidélkách.

Způsob života:

Pávi korunkatí jsou polygamní. Většinou žijí ve skupinách s jedním kohoutem a několika slepicemi, ale není problém mít na zahradě i několik samců, musí mít však možnost se před svými soky někam schovat. Jinak budou v období páření vyhnáni. Jsou to všežravci a živí se semeny, rostlinami, hmyzem a jinými bezobratlými, ale také obojživelníky a plazy. Na noc hřadují v korunách stromů, v našem případě na uměle zhotovených bidlech ve výšce asi tří metrů. Přes zimu se pávi zdržují na noc ve skupině, samci i samice pohromadě, v době páření ale sedí většinou dominantní samec na předsunuté hlídce a hlídá, jestli jsou ostatní samci v uctivé vzdálenosti od jeho samic. Těm nezbývá nic jiného, než se spokojit se spaním někde v okolí. I přesto se ale samci navzájem neustále dorozumívají a volají. Především v podvečerních a brzkých ranních hodinách. Citlivé povahy toto nemusejí unášet, ale mně osobně se to líbí a ráda jejich volání v období páření poslouchám. Během roku totiž nejsou téměř slyšet a nebezpečí většinou hlásí jen pávice, jejichž volání bych přirovnala k siréně parníku. Pávi velmi dobře létají i se svými dlouhými nadocasními pery a není pro ně problém vyletět až na střechu domu. Nevydrží ale létat příliš dlouho. Vlečka je přece jen dost těžká. Jedná se spíš o přelet z místa na místo, nebo o únik z nebezpečné oblasti, pokud se blíží predátor.

Chov:

Naše klima snášejí bez problémů, nevadí jim ani krutá zima -25°C, ani déšť, důležité je pro ně jen to, aby mohli hřadovat ve výšce. V zimě jim namrzá jinovatka na křídlech a pokud sněží, mají na sobě ráno 10 cm pokrývku, ale ani to jim nevadí. Všimla jsem si jen toho, že pokud šlapou ve sněhu, bývá jim zima na nohy a občas se klepou. Přes den v zimním období proto rádi vyhledávají přístřešek se slámou, kde se mohou schovat a nožky si ohřát. Na noc ale potom stejně vylétávají hřadovat do výšky a nožky si hřejí vlastním břichem. Samice si v období páření vyhrabují nejčastěji v křovinách mělké hnízdo v zemi, kam snášejí 4-8 světlehnědých vajec s drobnými světle hnědými tečkami. Samice na nich potom sedí přibližně 28 dní a o kuřata se stará sama. Důležité je v prvních měsících kuřata chránit před deštěm, protože jsou velmi citlivá na vlhko a prochladnutí a mohou uhynout. Takže je vhodné je umístit do prostoru, odkud je člověk bude moci na noc zavírat, nebo je nechat úplně zavřené. Matka mnohdy nedokáže mláďata uchránit před predátory a občas se stává, že při obraně kuřat sama zahyne. To je další z důvodů proč je chránit. V našich podmínkách je největším nepřítelem pávat kuna a liška.

Pávi se mohou dožít až patnácti let. V přírodě je páv velmi plachý, v zajetí se dá velmi lehce ochočit. Pak bývá ale dosti vlezlý a je schopen vám při posezení u kávy na zahradě sebrat sušenku z ruky :)

Páv jako symbol:

Podoba páva symbolizuje Krista, nesmrtelnost, naději, ráj, ale také pýchu, přepych, nebo marnivost. Můžeme se s ním ovšem setkat i v symbolech států, měst a obcí.